rajce.net - místo pro vaše fotografie

Listopadavej výpad za lezením do rakouského Höllenthalu. Když zbejvá dovolená, musí se toho patřičně využít. Tohle byla již moje třetí návštěva této skvělé oblasti. Je toho tam mrtě, každej si tam najde to svoje. My jsme volili vícedélky, protože ty jsou nejlepší. Zpočátku to vypadalo zvláštně, v létě plnej Kaiserbrunn až k prasknutí zel prázdnotou (až na jeden maďarskej pár dole u vody), chata Weichtelhaus ukončila sezónu posledním říjnovým dnem (tam se dá normálně splašit průvodce), ráno i večer zima jak svině, navíc Kaiserbrunnem každej večír se valil studenej proud vzduchu. Hlavně nepanikařit, průvodce se koupil v infu v Raichenau (mimochodem je krásnej, doporučuju koupit) a mohlo se začít něco konečně vymešlet. První den jsme volili pár cest na vež hned nad parkáčem, potom už jsme jeli dál hledat stěny. Obtížnost cest nebyla zas tak vysoká (6 až 7- UIAA), ale zase jsme se mohli s kámošem střídat v tahání, což je tak nějak předpoklad pro lezení ve dnech, kdy je už brzo tma. Tak jsme 4 dny lezli, jeden den udělali volnej a šli na vejlet na tamní dvoutisícovky a posl.den opět lezení a přesun domů. Po maďarech přijeli se stany poláci (ty musej být všude) a další maďaři (ty to maj zase blízko), tak jsme tam nakonec sami nebyli. Poslední den správa zamkla záchody a to byla poslední kapka, která nás nasměrovala zpět domů. Z celého vejletu plyne závěr, že se tam dá lézt i v listopadu (ty barvy podzimu byly fascinující), že je potřeba si vzít aspoň 2 basy piva a koupit víc rakouského sejra.
Lezli, chodili, pili a jedli: bahi a já.

Víkendovej vejlet do Saska. První den na Affensteinech a druhej nach Rathen. Lezecky to moc úspěšné nebylo, za 2 dny lezených 5 cest z toho 2 zapytlené (to se mi zas tak často nestává), ale jinak supr víkend. A Ty veže, příští rok nakoupit průvodce a honem na ně.
Společenstvo z Čech: Tílko, Bohín, Pídžej, Míra, Peťka, Jíta, já.

Tak po roce opět ve Val Massinu a Bergellu-no člověk se na to celej rok těší, pak tam jede,dá pár cest a zase bude celej rok čekat. Ale i na pár těch cest se vyplatí tam jet, je to prostě žula. Birra a pizza opět byla, pasta už ne. Zato pěkná kosa a přibila zvířátka.

A taky parťák se pomalu mění, teď je a(ntiper)spirantem horského vůdce. Tak na to bacha. Co se lezlo: Dole v Mellu na Scoglio della Metamorfosis cesta Luna Nascente, nahoře na Rombo di Zocca cesta Gelato al Bonacossa, na Puntu Rasicu cesta Lady D. a ještě

jedna cesta v Arcu (prej prohřát kosti), a to Nuvole Bianche. Lezli: Daw a já. Sláva Bergellu.

Dostali jsme s bráchou nápad jet tohle léto do Londýna na ATP festival (geniální akce) a měli čas se trochu porozhlídnout po městě. Londýn je nádherný město, všude spousta cyklistů a běžců, chybí mu snad jen kopce (ale pár se jich tam taky najde). Taky se tam pořád něco staví. zřejmě nějaká nová móda. A je tam sranda.
A navíc tam ani nepršelo, což místní potvrdí, nebejvá tak často.

V žofčině hlavě se zrodil dobrej nápad - navštívit místní lanáč. I přes malou účast třech kusů (2 meďouři a já), bylo srandy dost, no prostě jsme se tam vyblbli. Skoro 3 hodiny trvalo prolezení všech tras od zelené po černou a zakončení skokem do lanovky.
Doporučení navštívit tuhle atrakci je na místě. Běžte tam, stojí to za to.

Tohle byl vejlet jako brno. Čas na sbalení věcí asi tak 45 min, hned jak jsem přijel z práce. Takže takovej rychlokurz, kdo mě zná, tak se asi diví. Protože jsem totiž děsně línej. No a k samotnýmu vejletu: totes gebirge, oblast kolem pühringer hütte, sníh a hory, stiegel a rum. První noc někde v lese, druhá už ve winterraumu, pak pochod na sněžnicích na vrchol elmu a zpět. Relax u chaty na sluníčku, pití stiegla a hra kozla a další den hned ráno, kdy i v mínus 12°C nám bylo teplo díky svižnému tempu, nazpět k autu. Tak to by bylo asi tak všecko. Vlastně ještě představení: kuba s tatínem, béďa a já.

Slovy Kubova tatínka: tak Kuba konečně přemluvil Jíťu k sňatku. Svatba se povedla, vím to, byl jsem tam. Tedy to boří jeden mýtus, když jednou vyřkl kamarád Koudy větu: ty prostě na svatby jezdit nebudeš. Není to pravda a tady je důkaz, že kousek od Temelína, v obci Všeteč, v penzionu U pštrosa nastal památný den. Jítě a Kubovi to spolu náramně slušelo a jistě nejen oni budou na tento den dlouze vzpomínat. Bylo mi ctí být u toho. Díky jim za to. Kuba říkal, že samotné fotky mluví za vše, je to pravda, přesto si neodpustím u některých krátký komentář.

Poslední lezení ve skaláku tohoto roku připadlo na Říjen. Bylo nezvykle teplo a muselo se toho využít. První den v dračkách s peťkou a druhej, ke všemu magického data, v oblasti majáku, se k nám přidali kuba se zuzkou. Ikdyž z toho byli pro mě dva pytle (aspoň nemusím vymejšlet co lízt příští rok), vůbec toho nelituju. Ve společnosti přátel písku je přece blaze. A na podzim se skalák pěkně vybarvil. Větší část fotek je mázlá. Na vině je můj palec a následnej otisk na objektivu, za což se mu zpětně omlouvám. Tak hurá zase přístí rok.

Geniální žulové lezení v Bergellu, italské slunce, pasta, birra, pizza. Ale taky náročnej pochod k chatě Gianetti s pořádným nákladem (to se radši nezmiňuju o sestupu do údolí po 4 dnech lezení). Jenže to k tomu patří a ponaučení pro příště zní: buď méně věcí nebo větší baťoh. Lezl skoro horskej vůdce a kameraman daw a dokumentarista a příležitostnej trochuprudič elfa. Vylezené v obráceném pořádí: ve Val di Mellu jednu cestu a nahoře ve Val Porzellitu cesty čtyři. Na víc bohužel nedošlo, jelikož byl proti dosti vytrvalej déšť. Všechny cesty byly skvělé a takovejch tam je ještě mrtě. Dole čeká Luna a nahoře Inshallah (mimo jiné). Už se těším.

Jó když vyjde parádní počasí a sejdou se staří známí ze studií (no tak staří ještě ne) a zamíří na víkend do skal, co víc si člověk může přát. Prostě 2 dny plné pohody, lezení, žádné starosti a tak to má bejt. Nejmenší hornýšek roste jako z vody, co nevidět už bude lízt i vertikálně, neb to je dáno rodičovskými geny a ty se potlačit moc nedaj. Kuba se opět dostavá do formy, za dohledu Jíti a na mě připadá opět vyvádět (jakože lízt na prvním, což mi dělá dobře) a sem tam fotit. A co že se to lezlo (sumář pro máňu): na Suškách - Velká plotna, Interdikt, Klikatá spára, Vzdušná, Turnovská, Dušičková pravá a nějakej kout + ve Skaláku - Porcalova na Větrník, Dračí stěna, Kauškova hrana a normálka na Skauta (protože tu lezl už malej Vašek v telce a my ještě ne, ostudy - kromě Kuby).

Tenhle víkend bylo zatraceně horko, směr byl skály,písek, protože tam je nám nejlíp. Sobota na Prachově, lezené cesty okolo Jehly a koupačka v Pelíšku, neděle na Dračích skalách a koupačka na koupáku.Lezli to: kuba, jíťa, elfa a neznámí lezci a lezkyně. Pár fotek je bez souhlasu aktérů, za což se omlouvám.

Prodlouženej víkend, naskytlo se jet do Jury, pár fotek z lezení je zde. Ve složení: honza, káťa, zéďa a já. Mohlo jich bejt víc, ale lezení mělo přednost.

Byl to zrovna den po dešti, kdy se u nás moc lízt nedá, směr byl teda Sasko, za tamním tvrdým pískem a nádhernýma skálama. Oba dny plné lezení, večer jejich Weissbier a náš Braník, spaní pod převisem, snídaně taktéž. A byli tam: mlčoun, miláno, plizi,kuba,elfa.

Padlo slovo a jel se další přejezd jizerek. Sestava stálá, avšak jaksi prořídlá. Počasí vyšlo, máza taky (u někoho s výhradami) a vcelku to odsejpalo. Takže se jelo opět z Harrachova na Orle, po mostu k nám do vlasti, dále na Jizerku, tam 3xčesnečka, pivo a šupyto presto po jizerské silnici na promenádní, kasárenskou ke Knajpě. Z Rozmezí dolů na Kristiánov, Novou louku, Béďov. To vždycky stojí za to.

Vejlet to byl celkem narychlo a tak nějak ne moc připravenej. Počáteční potíže s půjčením auta na letišti v Barceloně, nám ale vynahradily nádherné dny lezení a blbnutí v moři. První den lezení byl ještě v okolí Barcelony, konkrétně oblast Penédes, sektor Torrelletes. Počáteční záměr byl ale zavítat do Siurany, jenže v průvodci byly kromě této oblasti i jiné, tak jsme nejdříve jeli do La Mussary. Tam je ve všech sektorech naprosto skvělé lezení, od geniálních spár, po lišty,dírky, sokoly i rajbáky. Po pár dnech strávených tam, jsem jeli pro kamarádku Alči do Reusu a po dalším dni v La Mussaře, zamířili do Arbolí. Konkrétně oblast El Falco, úžasná stěna, až 45m dlouhé, nijak lehké cesty, prostě nejlepší lezení v mezích naší obtížnosti. Odtamtud se jen těžko jede někam jinam, přesto po krátkém rozhovoru s jedním francouzským párem, naše cesta vedla do oblasti Margalef. Pak ještě na Villanova de Prades a Siurany a zakončení opět v Arbolí. Posádka: Daw, Kokša, Alčí, já.

Krátká návštěva Itálie, která ovšem stála za to. Pár dní na Tre Cime a zakončení vejšlapem na Tofana di Rozes. Složení 3 kluci a jedna slečna, tj. krysák s blani, jantar a já. Prdel byla už od Plzně, a nezkazil to ani déšť, kerej nás vyhnal z toho nádhernýho kraje.
Tre Cime je parádní oblast nejen lezecká, geniální cesty, vícedélky, na odpočinek tam jsou ferraty, no prostě paráda. A tady je pár fotek, po delší době a překonání mé lenosti z umístění sem.

Jeden výbornej závod kousek pod černou studnicí. Navzdory horšímu počasí (na který si ale nikdo nestěžoval), se klání celkem vyvedlo. Někomu více, jinému už méně. Všichni si ho ale pěkně užili.

Přejezd hřebene Krkonoš a Jizerek o víkendu 21.2-22.3.09 s přespáním na Voseckého boudě. Směr byl opět zřejmej a tak se společenství ve složení Koudy s jí'tou, Martin a já domluvilo a jelo na vejlet.Trasa byla tak nějak jasná už dopředu, vše záleželo jen na počasí, a to vyšlo náramně.
První den se jelo z Pomezek přes Sněžku, dál po hřebeni směr Vysoké kolo, přes Sněžné Jámy dál na Tvarožník a konec byl na Voseckého chatě, kde se přenocovalo. Druhý den po vydatné snídani se už ne za moc přívětivích podmínek pokračovalo opět přes Tvarožník dolů k Jakuzsycím, přes Orle na Jizerku. Část pak do Kořenova, a zbytek přes Jizerky do LB. Takže paráda.

Byl to podařenej den, sobota, ideální počasí na klasiku. Trasa byla zřejmá: z josefáče na mariánky, protržená přehrada,soušská silnice,ke kamenům,na jizerku, pak klobása a dál na jelení stráň, pytlákovy kameny, předěl, smědava, knajpa,kolem vodopádů jedlové zpět k autu,jo.
Všichni tři účastníci toho vejletu byli nadmíru spokojení, parádní odraz, díky zvolené trase málo lidí, počasí nemělo chybu. Trasa něco k 35 km, takže pohoda.Takových dní by mělo bejt víc.