Poslední lezení ve skaláku tohoto roku připadlo na Říjen. Bylo nezvykle teplo a muselo se toho využít. První den v dračkách s peťkou a druhej, ke všemu magického data, v oblasti majáku, se k nám přidali kuba se zuzkou. Ikdyž z toho byli pro mě dva pytle (aspoň nemusím vymejšlet co lízt příští rok), vůbec toho nelituju. Ve společnosti přátel písku je přece blaze. A na podzim se skalák pěkně vybarvil. Větší část fotek je mázlá. Na vině je můj palec a následnej otisk na objektivu, za což se mu zpětně omlouvám. Tak hurá zase přístí rok.